Výstupy z konference „Neformální péče jako nezbytná součást udržitelnosti systému“

Letošní konferenci tradičně zahájila senátorka Mgr. Miluše Horská, která ve svém úvodním vystoupení zdůraznila zásadní význam neformální péče a nutnost systematického posilování kompetencí neformálních pečujících.

V první části programu byly představeny modely koordinované péče v návaznosti na systém vzdělávání odborníků v sociálních službách, které prezentovala doc. Adéla Mojžíšová. Na její vystoupení navázala Mgr. Olga Starostová (MPSV) s přehledem nejaktuálnějších dat, hlavních zjištění i výzev vyplývajících z výzkumu „Pečující osoby v ČR“. Mgr. Iveta Ždiľová ze slovenské Komory opatrovateliek následně poskytla pohled na současnou praxi na Slovensku a představila model aktuálního uvažování o legislativních změnách v oblasti sociálních služeb a neformální péče, který byl v několika ohledech inspirován českým prostředím.

Druhý blok zahájil Ing. René Břečťan prezentací iniciativy ČAVO. Na konkrétní kazuistice demonstroval hodnotu přínosu neformálních pečujících v rámci procesu schvalování léčivých přípravků v kategorii „orfany“. Následně prof. Ladislav Dušek představil aktuální datové výstupy Ministerstva zdravotnictví týkající se zdravotních služeb poskytovaných pacientům vyžadujícím péči druhé osoby. V kontextu demografických trendů české populace se věnoval také orientačnímu vyčíslení hodnoty neformální péče, která v systému supluje péči formální. V závěru otevřel téma propojování zdravotních a sociálních dat jako významného zdroje pro plánování a optimalizaci praxe.

Odpolední blok zahájila Veronika Kocourová, Ph.D,  která nabídla pohled ergoterapeuta pracujícího s rodinami dětí se zdravotním postižením. Zdůraznila význam nácviku soběstačnosti jako nástroj přípravy na sdílenou péči a jako prostředek ke snížení dlouhodobé zátěže pečujících rodičů a v závěru představila přístup „Family centre practice“ v interdisciplinárním pojetí v praxi. Mgr. Martina Chmelová poté představila pohled psychoterapeutky z organizace Alfa Human Service. Prostřednictvím tří případových studií ilustrovala klíčové výzvy, jimž rodinní pečující čelí, a podtrhla důležitost koordinované podpory, vzdělávání a systematické přípravy pečovaných i pečujících na vstup do služeb.

Závěrečný blok uzavřela Claire Champeix (Eurocarers), která se věnovala roli neformálních pečovatelů v evropských systémech dlouhodobé péče. Upozornila, že neformální pečující tvoří přibližně 12 % dospělé populace EU a jejich práce představuje ekonomickou hodnotu odpovídající 2,4–2,7 % HDP EU. Znovu akcentovala potřebu komplexního přístupu k jejich podpoře a připomněla význam Evropského pilíře sociálních práv (2017) jako nástroje posilování sociální ochrany a prevence sociálně-ekonomické zranitelnosti pečujících.

Napříč všemi vystoupeními a diskusními bloky zazníval důraz na klíčovou roli spolupráce s rodinami a pečujícími. Shodně bylo zdůrazňováno, že koordinovaný přístup napříč sociální prací, sociálními službami a zdravotně-sociálním rozhraním je nezbytnou podmínkou účinné podpory neformálních pečovatelů a rozvoje jejich kompetencí.