Neformální péče jako pilíř udržitelnosti systému: Co ukázala senátní konference o právech a realitě pečujících.

Více než čtyřicet procent dospělých v České republice má osobní zkušenost s péčí o blízkého člověka, přesto tuzemský systém sociálních služeb i legislativa nadále vážou podporu téměř výhradně na osobu závislou na péči, nikoli na samotného pečujícího.

Změnu tohoto přístupu otevřela odborná konference Realita neformální péče v praxi a práva neformálních pečujících, kterou 4. listopadu 2026 uspořádal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR ve spolupráci s organizací Alfa Human Service, z.s. ve Frýdlantském salonku Senátu.

Akci moderovala doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph.D.

„Konference tak propojila ty, kteří pečujícím pomáhají přímo v terénu, se zástupci krajů i Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).“

Demografický tlak a hledání zákonných práv pečujících

Podle projekcí Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vzroste do roku 2050 počet obyvatel ve věku 85 a více let o 140 procent a počet příjemců příspěvku na péči ve III. a IV. stupni o 65 procent, zatímco kapacita registrovaných lůžkových služeb činila k 1. září 2026 celkem 92 810 míst.

Jak ve svém vystoupení zdůraznila vrchní ředitelka sekce rodinné politiky a sociálních služeb MPSV Ing. Lenka Mikletičová, MBA, na rostoucí poptávku nelze reagovat pouhým navyšováním pobytových kapacit. Národní strategie rozvoje sociálních služeb 2026–2030 proto sází na plánování sítě podle skutečných potřeb v území, předvídatelné financování dle modelu směrných čísel (celkové náklady sociálních služeb dosáhly v roce 2025 výše 82,7 miliardy korun při dotaci MPSV 26,1 miliardy korun) a rozvoj terénní i komunitní péče. Od 1. července 2026 navíc vyhláška č. 100/2026 Sb. umožňuje pečovatelské službě a osobní asistenci zajišťovat vymezené běžné úkony péče o zdraví a v rámci odborné pracovní skupiny PS6 se diskutuje o oddělení odměny pečujícího od příspěvku na péči i o posílení jeho důchodové ochrany.

Závažnost situace dokládají i výzkumná data MPSV představená Mgr.. Olgou Starostovou. U takzvaných „neviditelných pečujících“, na které péče v rodině zůstala bez širší opory, uvádí 46 procent respondentů zhoršení duševního zdraví včetně syndromu vyhoření (oproti 23 procentům ostatních pečujících), 38 procent zhoršení fyzického zdraví a 29 procent nutnost opustit zaměstnání. Průběžné výsledky šetření Pečující 24/7 z podzimu 2026 ukazují, že 82 procent intenzivně pečujících tvoří ženy a 48 procent pečuje zcela samo bez pomoci další osoby

Na potřebu legislativního ukotvení navázal Dalibor Hála z Diakonie ČCE, který představil celonárodní program Opora Diakonie a zároveň také návrh novely zákona č. 108/2006 Sb. rozšiřující definici pečující osoby a nárok na podporu nezávisle na smluvním vztahu opečovávaného.

Od jednorázového zaškolení k průběžnému provázení

Zkušenosti z přímé práce s rodinami shrnuly Mgr.. Veronika Kocourová, Ph.D., MBA. a Mgr.. Martina Chmelová z organizace Alfa Human Service, z.s. Podpora dlouhodobě pečujících nemůže stát na jednorázovém zaškolení či předání obecného seznamu kontaktů, ale na průběžném provázení v klíčových přechodových obdobích
– od zahájení péče přes zhoršení zdravotního stavu až po využití odlehčovacích služeb či ukončení péče. Propojení individuální psychoterapie, svépomocných skupin a ergoterapie pomáhá předcházet fyzickému přetížení a podporuje soběstačnost opečovávaných.

Skloubení péče a zaměstnání potvrdila i analýza Kraje Vysočina, kterou prezentovala Mgr.. Michaela Tkáčová. Každodenně pečuje 73,8 procenta dotázaných a více než tři roky 62,8 procenta, přičemž téměř čtvrtina naráží na výrazné bariéry v pracovním uplatnění kvůli nedostatku hlídání a zkrácených úvazků. Kraj Vysočina proto vedle sítě Vysočina pečuje rozvíjí také modely, jak po ukončení péče zhodnotit nabyté zkušenosti pečujících v rolích peer konzultantů, facilitátorů skupin či edukátorů.

Regionální praxe, komunitní podpora a zdravotně-sociální pomezí

Příspěvky poskytovatelů z regionů poukázaly na konkrétní mezery v terénu. Např.: Martina Macurová z Centra pro komunitní práci (CPKP) upozornila, že u dětí s poruchou autistického spektra a náročným chováním vyžadujícím podporu 1 : 1 odborné služby nenahradí běžné vrstevnické vztahy, a představila komunitní programy homesharing, víkendové pobyty Dobrodruzi i podporu sourozenců.

Zdeňka Hrubá, DiS. z Charity Zábřeh zhodnotila desetiletý rozvoj podpory na Zábřežsku a Mohelnicku včetně vzniku pobytové odlehčovací služby sv. Antonína a varovala před nejistotou financování poraden po ukončení projektů v roce 2028.

Na rostoucí počet klientů se syndromem demence a vyčerpané pobytové kapacity reagovala Charita Ústí nad Orlicí propojením pečovatelské služby s Poradnou pro pečující, kde se podle Mgr.. Jiřiny Matějíčkové a Mgr.. Michaely Pražákové osvědčují případové konference a spolupráce s Úřadem práce.

Mgr.. Nikola Joštová z organizace Bethany – Dům pomoci, z.ú. pak pojmenovala akutní bariéry na pomezí zdravotnictví a sociálních služeb v Pardubickém kraji – od zdlouhavého řízení o příspěvku na péči přes nedostatek krizových lůžek až po riziko nekontrolované kombinace léků u pacientů s kognitivním deficitem – a navrhla zavedení jednotné Karty člověka s kognitivním deficitem i center duševního zdraví pro seniory.

Shoda všech devíti vystupujících potvrdila, že udržitelnost péče v České republice stojí na třech pilířích: zákonném uznání vlastních práv neformálně pečujících, úzkém propojení zdravotních a sociálních služeb včetně flexibilní podpory zaměstnanosti a převedení regionálních poraden z časově omezených grantů do stabilního financování krajských sítí.

Konference v Senátu potvrdila, že neformální pečující jsou nenahraditelným pilířem naší společnosti. Aby tuto náročnou roli zvládli bez ztráty vlastního zdraví a sociálního zázemí, potřebují srozumitelný systém, dostupné služby v místě bydliště a pocit, že jejich práce má oporu ve státě i ve společnosti. 

Prezentace ke stažení:

  1. Praxe a realita neformální péče v Charitě Zábřeh, Zdenka Hrubá, DiS.
  2. Praxe a realita neformální péče v CPKP, Mgr. Martina Macurová
  3. Praxe a realita neformální péče v Charitě Ústí nad Orlicí Mgr. Michaela Pražáková, Mgr. Jiřina Matějíčková
  4. Praxe a realita neformální péče Bethany – dům pomoci, Mgr. Nikola Joštová
  5. Potřeby dlouhodobě pečujících, Mgr. Martina Chmelová, Mgr. Veronika Kocourová, Ph.D., MBA
  6. Národní strategie rozvoje sociálních služeb změny v rámci sítě, financování a realizace, Ing. Lenka Mikletičová
  7. Systémová podpora neformálních pečujících advokační aktivity, Mgr. Dalibor Hála
  8. Neformální péče v Kraji Vysočina, Mgr. Michaela Tkáčová.